úterý 28. srpna 2012

Maminka neměla pravdu

Vzduch studěl. Vypadalo to na déšť. A ona tam ležela, opuštěná a nešťastná. Nedokázala jsem ji nevšímavě minout.
Co uděláte vy, když na ulici uvidíte ležet bezprizornou knihu?
Zachránila jsem ji a poskytla jí azyl v naší záchodové knihovničce.
Kniha nemá známku s telefoním číslem, ani s adresou. Možná bych měla vylepit klasické plakátky: "Našla se dobře živená kniha v zelených deskách, vlastník, ať se ozve na telefonní číslo..."
Ale myslím, že mi už zůstane.
A tak se někdy zadívám na přeplněné police a maně mě napadá: Nakonec přeci jenom neshnijeme ve špíně... dřív než by se tak mohlo stát, sežerou nás knihy.

čtvrtek 23. srpna 2012

Cože? Smetí?

Život by byl mnohem jednodušší, kdyby lidé alespoň občas doopravdy poslouchali, co jim říkám.
Vážně to má i informační hodnotu. A ano, někdy bych mnohem radši mlčela.
Svět by byl mnohem hezčí místo pro život, kdybych si mohla myslet, že co řeknu je i slyšeno.
Nebo bych alespoň trpěla menším množstvím pocitů méněconosti a přehlíženosti.

úterý 21. srpna 2012

Čistota půl zdraví, špína celé

Fakt je, že nakonec dokážu brát s humorem v podstatě všechno. Jen mi občas chvíli trvá se k tomu humoru dopracovat. Ale není to nic tak tragického, aby se s tím nedalo plnohodnotně žít. Člověk si zvykne a přizpůsobí se.
Tak třeba v rámci takového přizpůsobení vyklízím lednici nejlépe v okamžiku, kdy jsou obě moje spolubydlící v bezpečné vzdálenosti. (Každá stovka kilometrů dobrá.) Tak mají to štěstí, že se mi do rány dostanou až ve chvíli, kdy nastoupil humor a neschytají první salvu. A já mám taky štěstí, protože jsem strašně nerada ošklivá na své okolí.
Ale co už, každý z nás má nějakou charakterovou vadu. Asi bych měla být ráda, že jsem vyfasovala jen tu pochybně sníženou tolerancí k nepořádku a ještě pochybnější smysl pro humor.

pondělí 13. srpna 2012

Panna nebo orel?

Někdy stačí tak málo, abych měla neskutečnou radost ze života. Jindy mě bolí každý pohled a každý krok.
Já vím, každá mince musí mít dvě strany. Dvojhlavý čtvrťák je podvod a já ze zásady nepodvádím. Jenže.
Přirozený běh světa a průběh sinusoidy neprospívá vztahům mezi mými osobnostmi.
Ta radostná, smířená a usměvavá lituje tu druhou. Nechává jí vzkazy, že bude líp. Mává skrz prostor a čas. Soucítí.
Ta bolestiplná nevěří. Soucit pro ni není nic než faleš. Úsměv vyvolává nenávist.
Nikdy nevím, která z těch dvou se ráno probudí. Mince na hraně nevydrží dlouho. Převáží se. Ať tam, či tam.

úterý 7. srpna 2012

Všechny důležité věci se dějí v kuchyni

Jak vylepšit karmu?
Stačilo by soustředit se na sebezdokonalování?
Zbavit se sobeckosti? Náladovosti?
Neubližovat ostatním?
Zapomenout na všechny zlé myšlenky?
Na nenávist? Zlomyslnost? Strach z pochopení?
A když o tom tak přemýšlím, tak nejjednodušší by bylo vzít telefon a přesvědčit správcovskou firmu, že ta stará se dostala za hranici  funkčnosti a že chceme novou.