neděle 8. prosince 2013

Něžně

Jako by se mi ztrácela slova. Tak důvěrně známá a blízká. Vždycky jsem je měla na dosah, stačilo jen sáhnout a vyslovit. Teď jako bych sahala do mlhy. Slova se třepotají a ztrácí. Zanedbávala jsem je. Patří mi to.
Kdo přestane zpívat, ztratí melodie. Kdo přestane mluvit, ztratí slova.
Na některé věci možná není pozdě. Ve tmě za oknem jsem objevila dívku beze jména. Město až děsí bez rozsvícených oken. A u nádraží nad ránem zpívají ptáci.
Svět je plný všedních zázraků. A litovat se vážně nemá cenu.