sobota 17. června 2017

Naštěstí (ne)máme mléko

Knížku jsem dostala od Birute k narozeninám. Sice s určitým zpožděním, ale kdo by na to hleděl. Trochu problematické je, že jsem po nadšené recenzi jak od Birute, tak od Ebženky čekala něco víc.
Ve své kategorii to ale není špatné. Knížka pro děti s praštěným dějem a oku lahodícími ilustracemi. Tak trochu jednohubka, která ale obsahuje dinosaury, což je vždycky plus.

pondělí 12. června 2017

Garyho státnice

Nejkrásnější na nich bylo, když se Gary vrátil domů a byl šťastný a uvolněný, že to má za sebou. I když si myslí, že je udělal spíš jen proto, že domovská část komise přehlasovala tu nedomovskou, tak je to fuk. Na tyhle věci se historie neptá.

sobota 10. června 2017

Julie - den pátý

Pustili nás z porodnice.
Julii s přesvícenou novorozeneckou žloutenkou a mně s děsivým pocitem, že to nezvládnu.
Nejdřív to nebylo tak hrozné, když jsem měla Julinku vedle sebe na pokoji, kochala jsem se s ní, protože je to vážně krásné miminko (já vím, všechny jsou, ale tohle zvířátko je jenom naše a tak je nejúžasnější). Když byla Julie vedle mě, pořád bylo co dělat. Jenže pak jí zjistili žloutenku, odvezli ji pod modré světlo a vraceli mi ji jenom na kojení, malátnou a rozespalou. Strašně mi chyběla. Po dvaceti hodinách mě zchvátila taková lítost, že se mi začala samovolně spouštět laktace.
A pak nás konečně pustili. Chtěla jsem být co nejrychleji pryč, jako bych tak mohla utéct pocitu vlastní nedostatečnosti. Jenže ten mi zůstal. Strašně se bojím, že něco pokazím. A ještě víc se bojím, že už jsem něco pokazila.

úterý 6. června 2017

Julie - den první

V 9:24 se narodila naše úžasná holčička.
Myslím, že se narodila před termínem hlavně proto, aby si zachovala status vzorně průměrně rostlého dítěte, protože míry (50 cm, 3.27 kg) měla téměř totožné se statistickým novorozencem.
Na první pohled byla dokonalá. Musela být, protože ji osud obdařil značně nedokonalými rodiči.
Třeba matkou, kterou o půlnoci vzbudila prasklá voda a jejíž největší problém v tu chvíli spočíval v tom, že nevěděla, co si sakra vzít na sebe.
Nebo otcem, který, když se před něj budoucí matka postavila s prohlášením: "Já asi rodím" kontroval: "Tak si asi zavolej sanitku", načež ji nechal pět minut zírat na telefon a přemýšlet, co se má při volání sanitky říkat.
Ale byl celou tu dobu na porodním sále vedle mne, držel mě za ruku, líbal mě na čelo a říkal, že to zvládnu.
Těch 280 Kč, kterými je přítomnost otce u porodu zpoplatněná, bylo sakra dobře investovaných, protože bez něj bych to asi opravdu nezvládla.
A když pak naši holčičku změřenou a zváženou držel v náručí, vypadali spolu neskutečně krásně.

Julie 38+3 TT

Praskla voda.

sobota 3. června 2017

DMD piknik 2017

Je zajímavé, že přes všechnu organizační laxnost byl tohle nejlepší piknik za poslední roky. Možná právě proto, když se nad tím člověk zamyslí.
Ceny nakonec dorazily, počasí se vyvedlo, žádný z účastníků nevysílal k jinému účastníkovi přespříliš negativní vlny a ti poslední pomohli s úklidem a rozebráním jídla. Ideální stav.
Snad to příští rok vyjde taky tak dobře.

pátek 2. června 2017

15 let od maturity

Nebylo to přesně 15 let. Maturovali jsme tenkrát ve třetím květnovém týdnu. Ale je to dost blízko.
Proč jsem šla? Protože jednou za pětiletku se to sluší?
Možná jsem se jenom chtěla pochlubit, protože mi prý těhotenství svědčí.
Nevím, jestli jsem měla chodit. S většinou z nich jsem si neměla co říct tenkrát a nemám si s nimi co říct ani teď.
Možná jsem si měla připravit malý představovací monolog (mám podezření, že někteří to tak udělali), jenže já tyhle věci neumím. Mnohem radši bych jenom poslouchala a na to tam byl příliš velký hluk.
Možná jsem neměla odcházet tak brzy, protože zajímavá témata se vždycky začnou rozebírat později, ale byla jsem unavená a tak jsem o to zajímavé přišla.
Možná za příštích pět let, kdy se místo počtu narozených dětí bude rozebírat kvalita a výběr základních škol.

středa 31. května 2017

Julie 37+4 TT

Tak už jsem plnoprávným kolečkem porodnického průmyslu. Oběhala jsem si všechny důležité štace a teď mě čeká totéž každý týden až do porodu. Není to vůbec jednoduché. Tenhle týden jsem si vzala jenom svačinu, ale na ten příští to vidím i na oběd, tlustou knihu a piknikovou deku.
Jinak se zdá, že je všechno v pořádku. Výsledky testů vycházejí uspokojivě, Julie tepe na jedničku a při monitorování jsme spolu vyrobily přesně jednu kontrakci.
Na jednu stranu bych chtěla, aby to už bylo za námi, na druhou stranu si říkám, že teď už by Julie mohla počkat, až tatínek udělá státnice. Uvidíme. Ono to nakonec nějak dopadne. Nějak to koneckonců dopadnout musí.

středa 24. května 2017

Julie 36+4 TT

První návštěva v porodnici.
Mají to všechno až děsivě zautomatizované. Maminka se mi smála, když jsem to popsala jako průmyslovou výrobu, jenže ono to přesně tak je.
Ale je vidět, že je to vyšší stupeň než gynda, papírek na rozbor moči má místo pouhých tří čtverečků čtverečků šest.

pátek 19. května 2017

Poslední den

Naposledy v práci.
Dodělala a předala jsem všechno, co se dalo.
Už bylo na čase, protože mi ten zatracený mozek přestával sloužit a míra mé produktivity děsivě klesala k nule.
Vyčistila jsem počítač. Za ty roky se tam naneslo hrozně moc věcí a mně se to nechce procházet a třídit, i když bych asi měla, jestli o ta data nechci za nějakou dobu přirozenou elektronickou korozí zase přijít.
Vyházela jsem zbytky papírů a uklidila si stůl. Uvidíme, jestli a případně kdy se tam vrátím. Zůstaly mi klíče i telefon a šéf se tváří přívětivě i na možnost práce z domova. Uvidíme jak to bude vypadat, protože mám stejně dojem, že můj největší přínos byl v tom, že jsem si udržovala přehled o většině běžících projektů a dokázala být multifunkční, to ostatním kolegům trochu chybí, všichni tři se soustředí jen a pouze na to, co právě řeší oni.
Uvidíme.

neděle 14. května 2017

Stýskání

Gary odjel na Hrubou skálu. Doprovodila jsem ho k autobusu a stýská se mi. Vždycky se mi stýská, když odjede. Mám spoustu plánů, co stihnout a nestihnu zase nic. Jako obvykle.
Byl před cestou hrozně nerudný a mrzí mě, že mi nebyl schopný říct, že je to proto, že dodělává poster. Nakonec ho nechal tisknout těsně před odjezdem.
Někdy je to s ním těžké, ale stejně se mi po něm stýská.

čtvrtek 11. května 2017

Julie 34+6 TT

Poslední návštěva u gynekologa.
Zase jsem se nedozvěděla nic zvláštního, což je nakonec nejlepší.
Začínám být unavená a nemám náladu na sociální interakce. Problém se sociálními interakcemi ovšem je, že si mě sami vyhledávají.
Zase bych si šla sednout někam na lavičku a jen zírala do zeleně. Kdyby to ovšem bylo možné.

pondělí 8. května 2017

Libuše

Derniéra Libuše.
Ani trochu jsem se nehihňala. Popravdě se mi tentokrát ani nechtělo.
Cítila jsem se trochu provinile kvůli Útěkům a kvůli Budči, ale pravda je, že co jsem otěhotněla, přestalo mi fungovat psaní. Nevím proč. Doufám, že se mi po porodu zase vrátí, protože bych trochu naivně chtěla mateřskou přestávku využít k dokončení některých věcí.

čtvrtek 4. května 2017

Julie 33+4 TT

Mám pocit, že by těch kontrol snad mohlo být i méně.
Sestřička má asistující sestru v zácviku, která mi musela odebírat krev nadvakrát, takže to vypadá na dvě modřiny.
Dneska jsem dostala papír, že nastupuju na mateřskou. Už bych se na to v práci nejradši opravdu vyflákla, jenže mi to smysl pro povinnost nedovolí.
Smysl pro povinnost je prevít.

čtvrtek 27. dubna 2017

Aida

Po dlouhé době Aida.
Je pořád stejně dobrá.
Jediné, co mi kazilo radost bylo, že si to Gary očividně neužíval, tolik, kolik by mohl. Nevím, jestli ho víc ničí pomyšlení na blížící se státnice, následné psaní disertace, nebo na malou Julii. Bojí se budoucnosti a bohužel s tím nechce nic dělat.

pondělí 24. dubna 2017

Julie 32+2 TT

Strašně dlouho jsem čekala. Až mě přepadala lítost, že si po kontrole nemůže zajít k mamince na oběd, ale vracím se do práce.
Jenže od rodičů se stejně špatně chodí na nevalentní pondělní sedánky, které před nimi nezmiňuji, protože by jim to připadalo nepřípadné, vysedávat pravidelně v požehnaném stavu v pohostinském zařízení.

středa 19. dubna 2017

Schůze SVJ

Kvůli přetrvávajícím bolestem hlavy jsem Garyho poslala samotného na La Traviatu a sama jsem se občansky angažovala na schůzi společenství vlastníků s tím, že když to nebudu moct vydržet, tak si půjdu domů chladit zuby.
Nakonec, když už jsem tam byla, jsem vydržela až do konce. S lidma je to očividně těžké.

čtvrtek 13. dubna 2017

Zubař

Bolesti zubů mě dohnaly k zubaři. Prý mi asi zub moudrosti tlačí na zbylé obyvatele úst. Obdržela jsem na to konto jednu rozřezanou dáseň. Musím říct, že taková moudrost bolí jako čert.

středa 12. dubna 2017

Julie 30+4 TT

Žádné zajímavé informace. Julie se stále spořádaně drží středních hodnot. Zajímalo by mě, jestli jí ta průměrnost vydrží a jestli se bude týkat jenom tělesných znaků. Nevím, jestli by pro nás extrémisty bylo dobré mít tak dokonale průměrné dítě.
Je mi jenom líto, že kvůli pracovnímu vypětí nemůžu trávit víc času se svojí maminkou. Někdy mám pocit, že moje těhotenství prožívá víc než já.

sobota 8. dubna 2017

Vánoční výlet

Pěší cesta ze Zbečna na Křivoklát.
Nějakých 8 kilometrů.
Vzhledem k účasti Aries se Štaflíkem jsem nebyla nejpomalejším členem výpravy a docela jsem si to užila.
Celkem bych se obešla bez prohlídky, ale když už tam člověk dojde, tak se to tak nějak čeká.
Potěšilo mě, že šel Gary. A potěšilo mě i, že zvládal, když s ním Štaflík interagoval.
Doufám, že se vánoční tradice do příštích let nevzdáme, když je kolem tolik krásných míst, kam se dá vypravit.



čtvrtek 6. dubna 2017

Chytračka/Měsíc

Příliš nezaujalo.
Překlad opeře asi nesvědčí.
Nebo to na mne bylo příliš moderní?
Co já vím.
Možná mi vadila i přílišná dějovost, nějak mi to k opeře nesedne.
Ví bůh.
K tomuhle představení asi nebudu mít potřebu se vracet.

sobota 1. dubna 2017

Deskovky u Martina

Dorazili jsme strašně brzy a překvapili hostitele v nedbalkách. Co se dá dělat, nějak jsem to neodhadla.
Pochválili jsme zrekonstruovaný byt, zahráli si pár her, obdivovali hodné dítě.
Jako sehraná dvojice jsme s Garym excelovali v Dixitu, který ovšem Gary nesnáší. Trochu jsem švindlovala, abychom mohli společně vyhrát mou nápovědou "nejhorší den tvého života" vztahující se k obrázku ženicha s nevěstou. Někdy je mi líto, že to tak Gary bere, ale on už je takový. Kdyby jednou skutečně dostal Nobelovku a musel ji před publikem přebírat, zkazí mu to množství pozornosti náladu mnohem víc než naše "velká" desetičlenná svatba.

středa 29. března 2017

Julie 28+3 TT

Standartní kontrola.
Mám si dávat pozor na cukry ve snídani.
Jednou, nejspíš až bude v pubertě, chudince Julii všechno to omezování se strašně vyčtu.

úterý 28. března 2017

...

Jsem opravdu divná, když si myslím, že každý má právo žít tak jak mu vyhovuje, když tím neomezuje nikoho dalšího?
A je hloupé, když do toho práva zahrnuju i křivě nalepené tapety a nedodělané lišty u podlahy?
Aneb pan Sval byl na návštěvě u známých a teď nám tu už půl hodiny pomlouvá rekonstrukci jejich bytu, ve kterém on by rozhodně žít nemohl, protože ON by to takhle nezfušoval. ON by udělal všechno hned a ve stoprocentní kvalitě.
Fujtajbl, jak mně se zajídají lidé, co neuznávají polehčující okolnosti.

úterý 21. března 2017

...

Pan Gentleman je debil.
Fuj to se mi ulevilo.
Deset minut tu do mě hustí, že označení změn jsme vždycky dělali takhle, takže nemám vymýšlet žádné novoty.
Jenomže do toho jeho sebestředného mozečku za celé ty roky nedolehla informace, že svým geniálním propracovaným systémem v tom všem ostatním dělá akorát bordel. Takže systém sice funguje, když na projektu pracuje sám, ale jakmile do něj vstoupí někdo další, systém je na houby.
A absolutně nikdy nedomýšlí důsledky pro ostatní. Tu si změní hladinu, tu čáru a že to mně rozhodí nastavení? Vždyť je to záležitost pár minut to předělat.
Uááá!
Mám chuť na něj ječet.
Jenže to by jeho sebestředný mozeček nepochopil. Nebude se přece zabývat problémy ostatních, že.
Debil je to. A to nemám ráda nadávky.

čtvrtek 16. března 2017

...

To by mě zajímalo, na koho bude Pan Gentleman házet problémy, které se mu nechce řešit, až tu nebudu já.
Asi je prostě nechá na vesmíru, ať si je vyřeší sám či co. Koneckonců, nic, co se mu nechce řešit přece není jeho práce.

úterý 14. března 2017

Hledání budoucnosti

Dívám se po lidech a přemýšlím o tom, jestli právě takhle bude Julie vypadat. Jestli se právě takhle bude chovat.
Malá holčička ulizující v tramvaji cukr.
Hihňající se puberťačka s modrými vlasy.
Vyfiknutá krasavice ponořená do světa svého telefonu.
Je tolik tváří, které by mohla nosit. Je tolik cest, kterými by se mohla dát.
Moje holčička.
Moje budoucí překvapení.

neděle 12. března 2017

Ze Srbska do Berouna

Krásné ráno doma.
Krátká procházka přes poledne.
Na Kodu na sraz s Julií a Birute.
Z Kody do Berouna na večeři.
Zřícenina Tetína bez jakýchkoli známek pivovaru.
Příroda hnědá, šedá, před jarním probuzením.
Těžko chytaný dech.
Tichý večer doma.



sobota 11. března 2017

Bivojovy hody

Vyléčený srnec na mnoha dobrých věcech se špeclemi u Aries.
Klasická sešlost se smíchem, absurditou a divokým Štaflíkem.
Garyho milá snaha býti společenským.
Nezvykle brzký návrat domů.

pondělí 6. března 2017

Skalpy 1-4

Komiks z indiánské rezervace. Deprese. Beznaděj. Žádná naděj na dobrý konec.
Asi skutečná realita.
Možná trochu moc daleko od mé vlastní reality.

čtvrtek 2. března 2017

Filuta

Jeden z posledních Pratchettů.
Dostala jsem ho k Vánocům a po kousíčcích pomalu dočetla až teď.
Má to pěkný a optimistický příběh s dobrým koncem. Vlastně je to romantická červená knihovna. Ale kdybych to byla bývala četla před mnohem delší dobou než se mi chce odhadovat, užila bych si to mnohem víc.
Pořád mi to čtení po stránkách úplně nesedí, ale asi si na to budu muset zvyknout. S časem už to nejspíš lepší nebude.

středa 1. března 2017

Zahrada

Trnkova Zahrada mi na seznamu restů strašila tak dlouho, až mi Birute donesla svůj výtisk, že si ho prostě musím přečíst.
Není to špatné.
Ale asi jsem se k tomu přeci jen dostala později než by bylo záhodno.
Jedna z těch knih, která mi v audiovizuálním zpracování připadá lepší, i když se za to trochu stydím.
Mám totiž dojem, že v animované formě mají příběhy propracovanější strukturu.
(A navíc je to barevný a hejbe se to ;o)
Na žádný pád to ovšem nebyla ztráta času.

Julie 24+5 TT

Julie bude opravdu Julie.
Naše malá holčička, která se rozhodla nabourat fandomová fakta. Asi je po mně, protože to byla vždycky moje oblíbená činnost.
Fascinující je, že doktor mě pochválil za štíhlost.
I když je fakt, že jsem opravdu tři kila shodila a přestože Julinka pěkně tabulkově roste, já zůstávám na stejné váze.
Bohužel si špatné výsledky testů na cukrovku vyžadují oběti. Krájím si krajíčky chleba tenké jako papír a nejím ovoce ve velkém množství jak jsem byla zvyklá. Myslím, že vím jakou největší oběť budu Julince předhazovat, až mě v pubertě naštve.

pondělí 27. února 2017

Carmen

Neschopnost rozhodnout se, zda se jedná o stejnou inscenaci, na které už jsme kdysi byli.
Hlavní charaktery jsou přesně ten typ lidí, kteří mě v životě iritují.
Proč tam bylo to kolo?
Velké překvapení závěrečné smrti, která neobsahovala srdceryvnou árii.
O přestávce výstup na terasu pod střechou Národního divadla - nejlepší okamžik dne.

sobota 25. února 2017

Z Jíloviště na Zbraslav

Slunečné dopoledne.
Cesta lesem, který jsem do té chvíle znala jen od pohledu.
Oběd u maminky.
Odpoledne hodinka bowlingu.
Cesta vlakem domů.
Ztracený neztracený den?


čtvrtek 23. února 2017

Figarova svatba

Po dlouhé době na opeře.
Stavovské divadlo.
Klasika.
Největší zážitek - použití maskovací sítě.
Šťastný konec.

úterý 21. února 2017

Další milník

Přišel další zásadní přelom.
Poprvé mi bylo uvolněno sedadlo v MHD.
Popravdě, myslela jsem, že to na mně ještě není moc vidět, ale asi jsem vypadala všeobecně zbědovaně.
Tenhle milník teda není špatný, třeba ten další bude ještě lepší!

neděle 19. února 2017

Hilda se vrací

Milý komiks půjčený od Birute.
Krásný svět dětských starostí.
Malé bodnutí výčitky, že já jsem nikdy nebyla tak akční a kreativní.

sobota 18. února 2017

Z Vraného do Břežan

Cesta ledem.
Panický záchvat.
Operativní změna trasy.
Krásná cesta pro kamzíky.
Bahnité pole, které se nás pokusilo pohltit.
Největší laser s  podivuhodně děravým zastíněním.


pondělí 13. února 2017

Fax ze Sarajeva

Bála jsem se začít číst.
Myslela jsem, že mě to rozhodí.
Jenomže jsem byla rozhozená z něčeho jiného a ani fakt, že se jedná o skutečná neštěstí skutečných lidí mě nedojímala. Hrdinové i příběh se mi zdáli být v takovém zvláštním odstupu.
Nejsem si jistá proč.
Nakonec mě, co se týká tématu, před lety mnohem víc dostaly Juliiny Souvislosti.

sobota 11. února 2017

Vánoční dárek

Úniková hra, kterou nám Julie kolektivně věnovala k Vánocům, byla fajn.
Autíčko, vláček i ježek v kleci.
Kdybychom pak hloupě nevyrazili na tour de obchody, mohl to být opravdu krásný den.

čtvrtek 9. února 2017

Další stádium

Vypadá to, že se zenová vyrovnanost nekoná.
Namísto prastaré moudrosti mě přepadají čím dál silnější záchvaty nesnášenlivosti vůči lidské blbosti.
Asi radši přestanu odhadovat, co by mohlo přijít dál, neboť jak vidno, může se to tak akorát ošklivě zvrtnout.
Ale jinak je to fajn, už cítím jak se Julinka vrtí. Ten pocit sice není nepodobný pocitu po požití většího množství luštěnin, ale protože na úplně první pohled vypadala Julie jako fazolka, tak je to vlastně přirovnání správné a přiměřené.
Jen doufám, že na svět nakonec vyleze bezpečně a spořádaně a nenechá mě při té akci puknout jako lusk.

neděle 5. února 2017

Tchyniny narozeniny

Tip na dárek za pět minut dvanáct.
Pěší cesta na nábřeží.
Nové výzvy a úkoly.
Redukované množství hostů.
Mrkvový dort.
Únava a únava.

sobota 4. února 2017

Z Tupadel do Mělníka

Pošmourný únor.
Bílá krajina a ledovka na chodnících.
Mokro v botách.
Skulptury vytesané do skal.
Neviditelné jeskyně.
Já a Gary.
Debata o tom, kam bude Julie chodit bobovat.
Burger s kozím sýrem.
Milý řidič PID.
Krásný den.

středa 1. února 2017

Julie - 20+3TT

Není to tedy jisté, ale ačkoli je zvířátko uvnitř stydlivé a kříží nohy, je náš Juliánek pravděpodobně holčička.
Je krásná, i když sestává převážně z černých a bílých skvrn.
Je souměrná a spořádaně tabulková.
Nenarozené dítě je jako kniha, kterou nemohu prolistovat ani pár listů dopředu. Velká překvapení. Velká očekávání. A velké obavy.
Těším se na ni.
Bude to to nejúžasnější dítě na světě... stejně jako všechny ostatní.

pondělí 30. ledna 2017

Přání

Nakonec bych si pro své dítě doopravdy přála jenom dvě věci.
Přála bych si, aby bylo zdravé na těle i na duchu.
A přála bych si, abychom mi, jako rodiče, neudělali příliš mnoho chyb a vychovali z něj dobrého člověka.
Z celého srdce doufám, že se mi ty dvě touhy splní.

neděle 29. ledna 2017

Maminčiny narozeniny

Cesta vlakem a cesta vzhůru.
Chlad a sníh.
Španělští ptáčci s rýží.
Maminka obdarovaná.
Usínání.

sobota 28. ledna 2017

Deskovky u Járy

Sedm hodin hraní.
Tři hry.
Jediné vítězství.
Nesmírně hodné dítě spoluhráčů.
Únava.

pátek 27. ledna 2017

Mijazaki v Biu Oko

Vánoční dárek od brášky.
Birutina milá fanynkovská společnost.
Nevyhnutelné fronty na toaletu.
Roztomilost v nemírném množství.




pátek 20. ledna 2017

K čemu jsou lidé na světě?

Mám dvě verze zdůvodnění.
Ale to je v pořádku, život se skládá ze samých rozhodnutí.

neděle 15. ledna 2017

Garyho narozeniny

U nás doma. Jeho rodina.
Odpoledne.
Už si zvykli. Domácímu pohoštění se už dostalo jen minimálního množství zvednutých obočí.
Spokojený tabulový malíř.
Firefly.
Oddech, že je to za námi.

sobota 14. ledna 2017

Robertovy narozeniny

Hlasitý podvečer v Tiché kavárně.
Dobromyslně zlomyslné pobavení kamarádek, že na své oslavě padesátin budu mít potomka v pubertě.
Roztomilý oslavenec a jeho rodina.

čtvrtek 12. ledna 2017

Jediní dokonalí

V práci mi chybí K. Ta jediná vždycky pochopila, proč mám chuť sprostě nadávat na Pana Gentlemana.
Pana Gentlemana, který se tváří jako spasitel všehomíra, pochválí se, že se mu zase podařilo krásně vypracovat něco, na co jsme my ostatní kašlali a když namítnu, že to je sice hezký, ale že to nedotáhl do konce, tak začne prskat, že to není náplň jeho práce a ať si pořád nestěžuju a dodělám to sama.
Pominu-li, že to byla dodělávka celkem na pět minut, tak mě ale opravdu strašně rozčiluje, že právě on je vždycky ten první, kdo neváhá vytýkat ostatním chyby a když se někdo odváží bránit, tváří se pohoršeně.
Ach jo.
Asi mě to štve hlavně proto, že po posledních personálních změnách máme v práci takového jediného dokonalého už ve dvou exemplářích.
Oba mi lezou na nervy tím, že mě v podstatě neposlouchají. Když něco pracovně probíráme, tak z nich sálá aura shovívavosti typu: tak se holčičko vypovídej, až skončíš, tak půjdu a nějak chlapácky ten problém vyřeším.
Nevím, jestli je to z jejich strany vědomé, nebo jestli jsem jenom přecitlivělá, ale štve mě to. Obzvlášť ve chvíli, kdy upozorňuju na problém, jediný dokonalý ho odmávne jako nehodný pozornosti a problém se za měsíc vynoří a kousne nás do zadele. Ale to už je jiný příběh a za to přece jediný dokonalý nemůže.
A já si můžu tak maximálně postěžovat, akorát už tu není K., která by to pochopila.

pondělí 9. ledna 2017

Výhledy do budoucna

Nejkrásnější období v životě ženy se zatím projevilo bolestmi břicha, které mě pravidelně budili mezi třetí a čtvrtou hodinou raní, nevolností spojenou se silným nechutenstvím a nejnovějším příznakem je rozjíždějící se atopický ekzém.
Ekzém zatím v otravnosti vede.
Tak si říkám, že další fáze by mohla sestávat z náhlých záchvatů zenové vyrovnanosti a pocitů pochopení prastaré moudrosti.
Ale mám takový nepříjemný pocit podložený zkušeností, že ekzém nad zenovou vyrovnaností bez námahy zvítězí.

neděle 8. ledna 2017

Z Mirošovic do Kamenice

Já, Gary a sníh padající z oblohy.
Pohodlná procházka lehce zvlněným terénem.
Minimum kolemjdoucích.
Třináct kilometrů a tři hodiny.
Krásný a spokojený den.


čtvrtek 5. ledna 2017

Juliánek - 16+5TT

Doktor mi neřekl, jak je Juliánek veliký, ale pustil nahlas tep jeho srdce. Bije jako zvon.
A zatím si Juliánek uvnitř pohodlně sedí a po stádiích luštěnina a žabička se dostal do stádia Budha. Možná uvnitř doopravdy medituje a až přijde na svět bude moudrý a osvícený.
A jako každý osvícený se bude věnovat především těm důležitým věcem - jídlu, spánku a vyměšování.