středa 31. května 2017

Julie 37+4 TT

Tak už jsem plnoprávným kolečkem porodnického průmyslu. Oběhala jsem si všechny důležité štace a teď mě čeká totéž každý týden až do porodu. Není to vůbec jednoduché. Tenhle týden jsem si vzala jenom svačinu, ale na ten příští to vidím i na oběd, tlustou knihu a piknikovou deku.
Jinak se zdá, že je všechno v pořádku. Výsledky testů vycházejí uspokojivě, Julie tepe na jedničku a při monitorování jsme spolu vyrobily přesně jednu kontrakci.
Na jednu stranu bych chtěla, aby to už bylo za námi, na druhou stranu si říkám, že teď už by Julie mohla počkat, až tatínek udělá státnice. Uvidíme. Ono to nakonec nějak dopadne. Nějak to koneckonců dopadnout musí.

středa 24. května 2017

Julie 36+4 TT

První návštěva v porodnici.
Mají to všechno až děsivě zautomatizované. Maminka se mi smála, když jsem to popsala jako průmyslovou výrobu, jenže ono to přesně tak je.
Ale je vidět, že je to vyšší stupeň než gynda, papírek na rozbor moči má místo pouhých tří čtverečků čtverečků šest.

pátek 19. května 2017

Poslední den

Naposledy v práci.
Dodělala a předala jsem všechno, co se dalo.
Už bylo na čase, protože mi ten zatracený mozek přestával sloužit a míra mé produktivity děsivě klesala k nule.
Vyčistila jsem počítač. Za ty roky se tam naneslo hrozně moc věcí a mně se to nechce procházet a třídit, i když bych asi měla, jestli o ta data nechci za nějakou dobu přirozenou elektronickou korozí zase přijít.
Vyházela jsem zbytky papírů a uklidila si stůl. Uvidíme, jestli a případně kdy se tam vrátím. Zůstaly mi klíče i telefon a šéf se tváří přívětivě i na možnost práce z domova. Uvidíme jak to bude vypadat, protože mám stejně dojem, že můj největší přínos byl v tom, že jsem si udržovala přehled o většině běžících projektů a dokázala být multifunkční, to ostatním kolegům trochu chybí, všichni tři se soustředí jen a pouze na to, co právě řeší oni.
Uvidíme.

neděle 14. května 2017

Stýskání

Gary odjel na Hrubou skálu. Doprovodila jsem ho k autobusu a stýská se mi. Vždycky se mi stýská, když odjede. Mám spoustu plánů, co stihnout a nestihnu zase nic. Jako obvykle.
Byl před cestou hrozně nerudný a mrzí mě, že mi nebyl schopný říct, že je to proto, že dodělává poster. Nakonec ho nechal tisknout těsně před odjezdem.
Někdy je to s ním těžké, ale stejně se mi po něm stýská.

čtvrtek 11. května 2017

Julie 34+6 TT

Poslední návštěva u gynekologa.
Zase jsem se nedozvěděla nic zvláštního, což je nakonec nejlepší.
Začínám být unavená a nemám náladu na sociální interakce. Problém se sociálními interakcemi ovšem je, že si mě sami vyhledávají.
Zase bych si šla sednout někam na lavičku a jen zírala do zeleně. Kdyby to ovšem bylo možné.

pondělí 8. května 2017

Libuše

Derniéra Libuše.
Ani trochu jsem se nehihňala. Popravdě se mi tentokrát ani nechtělo.
Cítila jsem se trochu provinile kvůli Útěkům a kvůli Budči, ale pravda je, že co jsem otěhotněla, přestalo mi fungovat psaní. Nevím proč. Doufám, že se mi po porodu zase vrátí, protože bych trochu naivně chtěla mateřskou přestávku využít k dokončení některých věcí.

čtvrtek 4. května 2017

Julie 33+4 TT

Mám pocit, že by těch kontrol snad mohlo být i méně.
Sestřička má asistující sestru v zácviku, která mi musela odebírat krev nadvakrát, takže to vypadá na dvě modřiny.
Dneska jsem dostala papír, že nastupuju na mateřskou. Už bych se na to v práci nejradši opravdu vyflákla, jenže mi to smysl pro povinnost nedovolí.
Smysl pro povinnost je prevít.