Pastýřská koruna - Terry Pratchett

Poslední Zeměplocha. Trvalo mi hrozně dlouho ji dočíst, nějak jsem se nedokázala smířit s tím, že Bábi umřela.
Pocit po dočtení - trochu polotovar. Jakoby mi chyběly nějaké pasáže, nějaká vysvětlení.

451° Fahrenheita - Ray Bradbury

Dohánění klasiky. Je to až překvapivě krátké a lineární. Celou dobu, co jsem to četla mi na pozadí běžela úvaha, jak by to napsal dnešní autor se všemi odbočkami, vedlejšími postavami a tragickými osudy jako ságu o tisíci stranách.

Obléknu si půlnoc - Terry Pratchett

Tohle jsem si kdysi nekoupila a nepřečetla, když to vyšlo, protože jsem se podívala na konec a z toho vyplynulo, že Tonička neskončí s Rolandem. Nakonec to ani pro jednoho z nich není taková tragédie.
Zápletka se mi zdála taková trochu překombinovaná, co a proč a jak, ale nakonec, vyřešilo se to tak nějak k všeobecné spokojenosti.

Dvě místa na slunci - Betsy Chambersová

Tohle se mi líbilo víc než její předchozí kniha, protože to je komornější, soustředěné na dva osudy, které se v jednom okamžiku propletly.
Víceméně je to o nezlomnosti a o cestě za štěstím. Obě hrdinky jsem si oblíbila.

Probuzený obr - Kazuo Ishiguro

Zvláštní způsob vyprávění. Víceméně asi spíš podobenství než skutečný příběh. Ale poslední část mi to trochu zkazila. Nevím jak to mělo končit, abych byla spokojená, ale tenhle konec se mi jednoznačně nelíbil, vlastně se ani nedokážu rozhodnout proč.

Jak jsem vyhrál válku - Patrick Ryan

I jsem se zasmála. A hlavní hrdina mi byl převážně sympatický. Ale zdálo se mi, že vyprávění trpí jakousi nevyrovnaností, kterou nedokážu slovy postihnout.
Ale pobavila jsem se a tak byl účel splněn.

Saturnin se vrací - Miroslav Macek

Špatně napsaná fanfikce. Jazyk autor celkem trefil a našli by se nejspíš jeden či dva dobré okamžiky, ale jinak neobsahuje pořádný děj, opisuje celé pasáže původní knihy a v mnoha místech připomíná Kameňák.

Ztracena v dobré knize - Jasper Fforde

Druhý a u nás poslední vydaný díl série. Škoda, že se to neprodávalo, není to špatné, ale anglicky to číst nebudu.
Mnoho odkazů na literaturu, na historii a cestování časem.
A znovuvzkříšení blbouni nejapní, na ty je třeba nezapomínat.

Ke dnu - Anna Bolavá

Čirá deprese. To, co mi v předchozí knize připadalo jako záblesk naděje, je v téhle obráceno do neštěstí.
I když napsané je to dobře a další knihu autorky si přečtu. Ovšem co tam provede těm, kdo prozatím vyvázli relativně v pořádku, to se docela bojím.

dýně

na sklonku podzimu počítám dýně
každá z nich podobá se jedné vině
dobře se roste jim ve strastech kolem
sama se stávám dýňovým polem

Historické romance - Lisa Kleypas

Mám vždycky čas od času období, kdy přečtu hromadu romantických knih pochybné kvality. I na dobrém konci si lze vybudovat regulérní závislost. Historické romance se na to asi hodí nejvíc.
Tyhle nebyly úplně špatné, i když je to v širším smyslu všechno na jedno brdo a docela bych se byla obešla bez explicitních sexuálních scén, které byly až přehnaně akcentované a spíš směšné (jediné co chybělo byla ocel zabalená do sametu, ale možná jsem ji jenom při přeskakování přehlédla).
Takže se mockrát zahlédli, jeden nebo druhý (nebo oba) ohrnuli nos, absolvovali několik slovních výměn a skončili šťastně jeden druhému v náručí. Co víc by si člověk od téhle literatury mohl přát.

Kale Blomkvist zasahuje - Astrid Lindgrenová

První díl jsem kdysi k čemusi dostala a líbil se mi. Ovšem to bylo v době, kdy ještě v podstatě neexistoval internet, takže nešlo snadno zjistit, že existují i díly další. Když jsem jejich existenci zjistila, tak jsem si říkala, že bych si je mohla někdy přečíst, jenomže na to nějak nikdy nedošlo. Až teď.
Asi by to člověk přeci jen měl číst jako dítě. Už mi to přišlo příliš přitažené za vlasy a mnohem méně uvěřitelné než první díl.

Do tmy - Anna Bolavá

Bolavý příběh o osamělosti, nepochopení a posedlosti.
Určitě stál za to, ale i když jsem si celou dobu přála, aby to dopadlo dobře, tak konec tak docela dobrý není. I když dalo by se o tom polemizovat.

Konec civilizace - Aldoux Huxley

Doháněná klasika. Bylo to jiné, než jsem předpokládala. Podprahově děsivé. Popravdě úplně nejvíc mě zasáhla scéna, ve které batolata učili odporu ke knihám a květinám. A konec mě překvapil, i když byl vlastně úplně logický.

S elegancí ježka - Barbery Muriel

Když už jsem to začala číst, tak jsem to dočetla, ale ani jedna z hlavních hrdinek, jejichž úhel pohledu se střídá, mi nebyla sympatická a popravdě mě docela štvaly. Zlepšilo se to chvilku před koncem, ale významný dojem kniha stejně neudělala.

Na výstavu stanů

Protože do stávajícího stanu se už s Julií nevejdeme, vyrazili jsme do Letňan na obhlídku. Nabídka je víceméně stále stejná.
Vybrali jsme jeden zelený.
Odřela jsem si paty.
Cestou zpátky jsme zamířili do 300 na pivo. Než jsme dopili, lezla Julie střídavě ze židle na stůl a ze stolu na židli. Byli jsme tam chvilku, ale bylo to náročné.
Nevím, jestli se ještě někdy odhodlám k účasti na Nevalentním psaní.
Julie na rozdíl ode mne energii neztrácí.

Přístav volá - Jaroslav Foglar

Samozřejmě jsem ji četla už kdysi dávno, ale teď jsem se k ní z náhodné nostalgie vrátila a zjistila jsem, že si ji vůbec nepamatuju.
Chápu, co se mi na ní a vlastně na všech Foglarových knihách líbilo. Teď k tomu vidím spoustu chyb a věcí, které bych sama napsala jinak.
Člověk se mění.

Marťan - Andy Weir

Film se mi asi líbil o chlup víc, ale kniha je to rozhodně dobrá. Hlavně optimistická, potřebuju číst optimistické knihy.

Tři muži ve člunu - Jerome Klapka Jerome

Na tuhle knihu jsem slyšela doporučení vícekrát. A tedy, přečetla jsem, ale příliš mě nebavila, taky jsem ji postupně četla skoro dva týdny. Klouzala po povrchu, tak zběžně a nepřekvapivě. Ani humorného humoru tam nebylo příliš a přiznávám, že mi hrdinové k srdci nepřirostli.
Možná jsem se k ní dostala příliš stará.

Deník Anny Frankové

Část čtenářského zážitku obstarává autenticita.
Realita už je taková, že nedodává patřičné dějové oblouky a některé informace prostě zamlčí.
Kdybych četla před dvaceti lety, mnohem víc bych se ztotožnila s hrdinkou, mnohem víc bych to prožívala. Ale ani takhle mi nepřipadala cizí. Pořád si tu vnitřní nejistotu pamatuju.
Je mi jí tak líto. Další potvrzení toho, že si má člověk dávat pozor na to co si přeje. Dospělosti se nedožila, ale slavnou spisovatelkou se stala.
Jen jsem si celou dobu říkala, jak se asi cítil její otec, když její zápisky po válce četl. I jeho mi bylo líto.
Historie je plná smutných osudů.

Eleanor se má vážně skvěle - Gail Honeymanová

Přečteno na náhodné doporučení.
Asi neuvízne v hlavě nadlouho, ale četla se dobře. Líbila se mi.
Optimistická svým zvláštním způsobem. Jakoby říkala, že pro každého má život schovaný nějaký ten šťastný konec.
Člověk by tomu chtěl věřit.
Alespoň v knihách to funguje.

Klub rváčů - Chuck Palahniuk

Zajímalo by mě, kdy bych to odhalila, pokud bych už neznala film.
Zvláštním způsobem psaná kniha.
Zvláštní příběh. Vlastně milostný, když se to tak vezme. Nabízí různé výklady, když se člověk zamyslí. Co je vlastně pravda?
Musím někde splašit druhý díl, zajímalo by mě, co s tím autor ještě zvládl provést.

Narozeniny 2/2

Druhá půlka Julinčiných narozenin s mou částí rodiny.
Gary nevrl, neb zapomněl a domluvil si ve škole karty, na které se v důsledku oslavy nemohl dostavit.
Julie dostala příliš mnoho dárků, které ji stále ještě nezajímají.
Dárek od rodičů stále leží nerozbalený na stolku.

Narozeniny 1/2

Oslavili jsme u nás v bytě Gerdiny a Juliiny narozeniny. V rámci úspory času pěkně jedním vrzem.
Čtyři děti na jedné hromadě opravdu vydají. Ještěže jim nevadí sedět na zemi, jinak bychom pro všechny neměli dost židlí.
Dva jahodové dorty pro dvě oslavenkyně.
Neměli jsme pro Julii svíčku a tak dostala zapůjčenou jednu Gerdinu.
Dárky ji ještě moc nezajímají, ten od rodičů stále leží nevybalený na stolku.

DMD piknik

Klasika. Jen ti mladší účastníci se nějak množí.
Nostalgické vzpomínání na naše začátky. Příští rok to bude už deset let. Nějak tomu nemůžu uvěřit.

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu - Becky Chambersová

Překvapivě pěkná sci-fi z paluby kosmické lodě.
Líbila se mi diverzita ras. V podstatě je to trochu konverzačka. Příběh jako takový se mi zdá slabší, ale byl by z toho pěkný seriál.
Sympatické postavy a vztahová dramata.

Opuštěná společnost - Erik Tabery

Trochu těžké čtení, obsahem, nikoli formou.
Člověka tak trochu opouští optimismus.

Důvodná pochybnost - Josika

Po sto letech jsem si přečetla nějakou fanfiction. Primárně proto, že Julie nějakou fanfiction po sto letech napsala.
Bylo to strašně milé, vrátit se. Hlavně proto, že tohle je slavná ambivalentní povídka a Julie ji psala s radostí a vášní pro věc.
A hlavně, nakonec to dopadne dobře. Přes všechny ambivalentní zákruty.

"Vyhodíš mě na mráz?"
"Je červenec."

Jeden den Ivana Děnisoviče - Alexandr Solženicyn

Úplně nevím, co jsem očekávala, ale celý příběh je tak poklidný a děsivý zároveň. A přečetla jsem si po letech vlastně jenom náhodou.
A to pohrdání lidským životem se mi propojilo se současnou tragédií ve velice silný zážitek.

Dívka, která upíjela měsíc - Barnhillová

Nechala jsem se zlákat reklamou.
Kniha pro dospívající. Milá. S dobrým koncem. S pěknými obrazy a sympatickými postavami.
A bez milostného trojúhelníku.

Průmysl lži - Alexandra Alvarová

Doporučovala Aries.
Zajímavý text. Ale díky bublině, kterou si udržuju, jsem už některé myšlenky několikrát četla. Ovšem nic proti tomu, opakování je matka moudrosti.

Příběh služebnice - Margareta Atwoodová

Sešlo se pár doporučení, patrně v souvislosti se seriálem, který jsem následně taky zkusila, ale nezaujal, kniha se mi zdá lepší.
Teprve, když jsem dočetla, tak jsem se podívala, ze kdy ta knížka je a překvapilo mě, jak je stará.
Ten příběh je vážně působivý. Takové to mohlo by se stát, člověk nikdy neví.
A moc se mi líbí konec, že se vlastně nedozvíme všechno, tak to přece v životě chodí.

komplet Vlaštovky a Amazonky - Arthur Ransome

Přečteno po mocnáté, ale zdědila jsem čtečku, která nevyhovovala Garyho nárokům, a Ransome byl to první, co jsem si tam natáhla.
Pořád se mi to líbí, všechna ta zdánlivě obyčejná dobrodružství a vzájemná sounáležitost.
Pořád mám slabost pro Titty, protože se mi z nich všech podobá nejvíc.