Sylva 12+3TT

Malá teoretická Sylva má právě 6 cm. Na ultrazvuku se natáčela tak, aby bylo všechno krásně vidět. A mávala. Asi z ní vyroste modelka.

Sylva - 24 mm

Tak už víme, co v ideálním případě dostane Julie ke čtvrtým narozeninám.

Sourozence.

Jen dým

Můžeš se stočit do klubíčka,

plápolat chvíli jako svíčka,

co v klidu a tichu stojí v koutě,

trápit se, dokud nenajdou tě.

Až se knot zkrátí a dojde vosk,

povzdechneš pro svou troufalost.

V záchranu's doufala v radost též,

doufala's marně, že nezhasneš.

Ti druzí

Ať jsou šťastní

Přeju jim naději

I cestu k lepším zítřkům

Patří jim motýli v žaludku

I sdílená jiskra v očích

Aťsi maj vědomí

Že po nich něco zbyde

Ať jsou šťastní

Šťastní ze všech sil

Jen kdybych na chvíli

A třeba kurva krátkou

Dokázala totéž

Bez růží

Zjistila jsem, v čem je problém. Mám jen omezenou kapacitu trpělivosti a všechnu ji spotřebuju na Julii, na zbytek lidstva mi už žádná nezbývá. Na nervy mi rovným dílem lezou úplně všichni, což mi na psychické pohodě nepřidává. Snad to jednou přejde a růže rozkvetou.

...

Až dojdu ke konci a anděl smrti se mě zeptá, neodpovím.
Budu mlčet bolestí, za všechny neprolité slzy, za zapomnění.
Až dojdu ke konci, neohlédnu se, nebude za čím.

Důvěra

Moji rodiče se vždycky snažili dát nám to nejlepší. Mám je ráda a jsem jim za jejich výchovu vděčná. Jenže někdy ani nejlepší snaha nestačí.

Když se podesáté za den rozběhnu uklidnit Juliino volání "mami, mami" vzpomenu si, jak jsem volat přestala.

Mívala jsem noční záchvaty existenciální úzkosti. Možná strach ze smrti, asi je to normální. Ale zcela hmatatelně si pamatuju úzkost myšlenky: Co tady bude až skončí vesmír?

Budila jsem se hrůzou z nicoty a volala maminku. Jednou nepřišla. Možná mě neslyšela, možná jen čekala jestli nezavolám ještě jednou, možná, že když jsem nezavolala znovu, myslela si, že jsem usnula.

Ležela jsem stočená do klubíčka a snažila se nemyslet. Záchvaty existenciální úzkosti mívám občas dodnes, ale od tehdy je zavírám v sobě a nikoho nevolám.

O tom jací jsme nakonec rozhodnou maličkosti. Od té noci nevolám o pomoc, protože víc než toho, že se se svým děsem budu muset vypořádat sama, se bojím, že nikdo nepřijde.