Jak nevyloupit banku - Donald E. Westlake

Potřebovala jsem nějakou oddechovku na noc, kdy Julie odmítala spát jinak než v mé náruči a tohle jsem měla ve čtečce. Očekávání to splnilo. Není to nijak třeskutě vtipné, ale úsměvné ano a není to dlouhé. A myšlenka o neútěku z vězení se mi líbila.

Občan don Quijote a jiné prózy - Vladislav Vančura

Ze stránek Městské knihovny jsem si natahala různé volné knihy a tohle je jedna z nich.
Některé věci mi asi úplně nezapadly do souvislostí a některé už jsem četla jako Kubulu a ty o zbraslavském opatu Martinovi. Ale mám celkem ráda Vančurův styl, tak mě to bavilo i podruhé.

Muž jménem Ove - Frederik Backman

Oddechovka. Z určitého důvodu mi ten začátek přišel hrozně depresivní.
Ale nakonec to samozřejmě všechno skončí v mezích možností dobře, to by jinak bylo proti pravidlům vyprávění příběhu tohohle typu.

Pastýřská koruna - Terry Pratchett

Poslední Zeměplocha. Trvalo mi hrozně dlouho ji dočíst, nějak jsem se nedokázala smířit s tím, že Bábi umřela.
Pocit po dočtení - trochu polotovar. Jakoby mi chyběly nějaké pasáže, nějaká vysvětlení.

451° Fahrenheita - Ray Bradbury

Dohánění klasiky. Je to až překvapivě krátké a lineární. Celou dobu, co jsem to četla mi na pozadí běžela úvaha, jak by to napsal dnešní autor se všemi odbočkami, vedlejšími postavami a tragickými osudy jako ságu o tisíci stranách.

Obléknu si půlnoc - Terry Pratchett

Tohle jsem si kdysi nekoupila a nepřečetla, když to vyšlo, protože jsem se podívala na konec a z toho vyplynulo, že Tonička neskončí s Rolandem. Nakonec to ani pro jednoho z nich není taková tragédie.
Zápletka se mi zdála taková trochu překombinovaná, co a proč a jak, ale nakonec, vyřešilo se to tak nějak k všeobecné spokojenosti.

Dvě místa na slunci - Betsy Chambersová

Tohle se mi líbilo víc než její předchozí kniha, protože to je komornější, soustředěné na dva osudy, které se v jednom okamžiku propletly.
Víceméně je to o nezlomnosti a o cestě za štěstím. Obě hrdinky jsem si oblíbila.

Probuzený obr - Kazuo Ishiguro

Zvláštní způsob vyprávění. Víceméně asi spíš podobenství než skutečný příběh. Ale poslední část mi to trochu zkazila. Nevím jak to mělo končit, abych byla spokojená, ale tenhle konec se mi jednoznačně nelíbil, vlastně se ani nedokážu rozhodnout proč.

Jak jsem vyhrál válku - Patrick Ryan

I jsem se zasmála. A hlavní hrdina mi byl převážně sympatický. Ale zdálo se mi, že vyprávění trpí jakousi nevyrovnaností, kterou nedokážu slovy postihnout.
Ale pobavila jsem se a tak byl účel splněn.

Saturnin se vrací - Miroslav Macek

Špatně napsaná fanfikce. Jazyk autor celkem trefil a našli by se nejspíš jeden či dva dobré okamžiky, ale jinak neobsahuje pořádný děj, opisuje celé pasáže původní knihy a v mnoha místech připomíná Kameňák.

Ztracena v dobré knize - Jasper Fforde

Druhý a u nás poslední vydaný díl série. Škoda, že se to neprodávalo, není to špatné, ale anglicky to číst nebudu.
Mnoho odkazů na literaturu, na historii a cestování časem.
A znovuvzkříšení blbouni nejapní, na ty je třeba nezapomínat.

Ke dnu - Anna Bolavá

Čirá deprese. To, co mi v předchozí knize připadalo jako záblesk naděje, je v téhle obráceno do neštěstí.
I když napsané je to dobře a další knihu autorky si přečtu. Ovšem co tam provede těm, kdo prozatím vyvázli relativně v pořádku, to se docela bojím.

Historické romance - Lisa Kleypas

Mám vždycky čas od času období, kdy přečtu hromadu romantických knih pochybné kvality. I na dobrém konci si lze vybudovat regulérní závislost. Historické romance se na to asi hodí nejvíc.
Tyhle nebyly úplně špatné, i když je to v širším smyslu všechno na jedno brdo a docela bych se byla obešla bez explicitních sexuálních scén, které byly až přehnaně akcentované a spíš směšné (jediné co chybělo byla ocel zabalená do sametu, ale možná jsem ji jenom při přeskakování přehlédla).
Takže se mockrát zahlédli, jeden nebo druhý (nebo oba) ohrnuli nos, absolvovali několik slovních výměn a skončili šťastně jeden druhému v náručí. Co víc by si člověk od téhle literatury mohl přát.

Kale Blomkvist zasahuje - Astrid Lindgrenová

První díl jsem kdysi k čemusi dostala a líbil se mi. Ovšem to bylo v době, kdy ještě v podstatě neexistoval internet, takže nešlo snadno zjistit, že existují i díly další. Když jsem jejich existenci zjistila, tak jsem si říkala, že bych si je mohla někdy přečíst, jenomže na to nějak nikdy nedošlo. Až teď.
Asi by to člověk přeci jen měl číst jako dítě. Už mi to přišlo příliš přitažené za vlasy a mnohem méně uvěřitelné než první díl.

Do tmy - Anna Bolavá

Bolavý příběh o osamělosti, nepochopení a posedlosti.
Určitě stál za to, ale i když jsem si celou dobu přála, aby to dopadlo dobře, tak konec tak docela dobrý není. I když dalo by se o tom polemizovat.

Konec civilizace - Aldoux Huxley

Doháněná klasika. Bylo to jiné, než jsem předpokládala. Podprahově děsivé. Popravdě úplně nejvíc mě zasáhla scéna, ve které batolata učili odporu ke knihám a květinám. A konec mě překvapil, i když byl vlastně úplně logický.

S elegancí ježka - Barbery Muriel

Když už jsem to začala číst, tak jsem to dočetla, ale ani jedna z hlavních hrdinek, jejichž úhel pohledu se střídá, mi nebyla sympatická a popravdě mě docela štvaly. Zlepšilo se to chvilku před koncem, ale významný dojem kniha stejně neudělala.

Přístav volá - Jaroslav Foglar

Samozřejmě jsem ji četla už kdysi dávno, ale teď jsem se k ní z náhodné nostalgie vrátila a zjistila jsem, že si ji vůbec nepamatuju.
Chápu, co se mi na ní a vlastně na všech Foglarových knihách líbilo. Teď k tomu vidím spoustu chyb a věcí, které bych sama napsala jinak.
Člověk se mění.

Marťan - Andy Weir

Film se mi asi líbil o chlup víc, ale kniha je to rozhodně dobrá. Hlavně optimistická, potřebuju číst optimistické knihy.

Tři muži ve člunu - Jerome Klapka Jerome

Na tuhle knihu jsem slyšela doporučení vícekrát. A tedy, přečetla jsem, ale příliš mě nebavila, taky jsem ji postupně četla skoro dva týdny. Klouzala po povrchu, tak zběžně a nepřekvapivě. Ani humorného humoru tam nebylo příliš a přiznávám, že mi hrdinové k srdci nepřirostli.
Možná jsem se k ní dostala příliš stará.