pondělí 30. července 2012

Svět je jen prachsprosté bludiště

Sama před sebou neuteču, není kam.
Spočítala jsem, že vlastním už devadesát párů ponožek.
Hromadění je neklamný příznak zahnání do rohu. Podvědomá snaha se věcmi definitivně odříznout od zbytku bludiště.
Kdysi jsem hromadila knihy, pak šperky, dneska jsou to ponožky.
V zahánění se do kouta mám dlouhou a bohatou praxi. Vlastní vinou jsem se ocitla už v mnohých.
Ze všech zatím vedla nenápadná postraní cestička. Je smůla, že jsem si neuvědomila, že každou z nich dojdu jen do dalšího kouta, odkud není úniku.
A tak jsem se propadla do hlubších a temnějších vrstev.
Zahnaná do kouta.
Napořád.

pondělí 9. července 2012

Do stejných řek je třeba se vrhat po hlavě

Vlastně jsem na FFko ani nechtěla jet. Chtěla jsem utéct někam do ticha a do samoty.
Daleko od míst, kde lze ve tři ráno začít mnohostranný rozhovor ve frontě na sprchu.
Jenomže jsem nakonec usoudila, že některým lidem dlužím debatu z očí do očí.
Protože, jakkoli se mi to pomyšlení příčí, se snažím o korektní vztahy s kdekým.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nebavila.
Prostředí, ve kterém se mísí různé druhy šílenství je osvěžující.
Jen mě ve všech zábavách provázel neodbytný pocit odcizení.
Bohužel asi vycházel ze mě.
Věci, za které nikdo nemůže.
Jela jsem kvůli čistému svědomí.
Čisté svědomí je má nejvyšší meta.
Které nedosáhnu.
Nevyřčená slova hlodají.
A já mám pocit, že mi někteří lidé dluží debatu, která neproběhla.