sobota 29. července 2017

Ze Zbraslavi do Podolí

Na návštěvě u mých rodičů a pak procházkou zpátky domů.
Gary byl asi trochu naštvanej, že jsem odmítla jet k jeho rodičům na chatu. Jenže při představě cesty vlakem s neutišitelně křičícím dítětem a následným pobytem ve stísněném prostoru s tímtéž, se mi dělalo špatně od žaludku.
A vzhledem k tomu jak byla Julie neklidná to bylo správné rozhodnutí.
Ale udělali jsme si místo toho procházku kolem vody. Asi třináct kilometrů. Nebylo by to špatné, kdyby mě ke konci nezačaly bolet nohy. Nahoru do kopce už jsme tedy vyjeli autobusem.

neděle 23. července 2017

Julie - den devětačtyřicátý

Když mi Julie po kojení leží na břiše a hřeje, je to jako by to byl jeden okamžik od prvního vnějšího doteku, kdy mi ji položili na břicho a ona tak příjemně hřála.
Je to sedm týdnů a nevím, kam se ten čas ztratil.

středa 5. července 2017

Julie - den třicátý

Malé zvířátko vyžaduje velké množství trpělivosti. Je třeba čekat až se nakrmí, až si odkrkne, až usne, až se probudí... a tak pořád dokola.
A většinu toho čekání nelze zahušťovat dalšími činnostmi. To mi působí největší problém, nemůžu odbíhat od jednoho k druhému. Mám malé zvířátko, které vyžaduje plnou pozornost, ale nevytíží intelektuální kapacitu.