pátek 16. září 2016

Krajinka

Dneska byl na rohu kontejner na velkoobjemový odpad.
A na chodníku před domem se zhmotnila jedna z mých obav.
Ten obraz kdysi někdo s láskou namaloval, pověsil na zeď a obdivoval.
A pak šel čas.
Změnil se majitel stěny? Majitel obrazu?
Kdo ho postavil na chodník chvilku před tím, než ho odnese do kontejneru?
Jako bych ten obraz slyšela plakat.
A s ním jsem slyšela plakat všechny své výtvory, které skončily nebo skončí v popelnicích.
Já vím, nakonec se všechno rozpadne v prach.
A tak, když tvořím, vždycky v pozadí cítím tu marnost a slzy opuštěných obrazů.
Tvorba bolí.

neděle 4. září 2016

Ohnivý úsměv

Až se zima zeptá, co jsme dělali v létě, můžeme s hrdostí říct: Sušili jsme papričky.
A jak každý ví, ostré jídlo zahřívá.