Svět je plný subjektivně vnímaných skutečností.
Příkladem budiž náš Byt.
Prostá a opakující se situace. Na kuchyňské podlaze je bordel.
Spolubydlící A. prohlásí: "Mohla bych vytřít v kuchyni." Někdo si ale zrovna vaří kávu/čaj/večeři, tudíž to z objektivního důvodu nelze provést ihned. Spolubydlící A. odchází dělat něco jiného a na podlahu blaženě zapomíná.
Spolubydlící J. Prohlásí: "Vytřu v kuchyni." A pak jde a skutečně v kuchyni vytře.
Já nic neprohlašuju, ale podívám se na linku, vidím, že je plná drobečků a má cenu vytírat, když podlahu okamžitě potom zasviní bordel spadlý z linky? Tak chci nejdřív utřít linku, ale ta je plná nádobí. Tak nejdřív umyju nádobí, sporák a setřu linku. A pak vytřu v kuchyni a když už jsem v tom, přetřu i podlahu v koupelně a na záchodě.
Opakující se situace, ze které si všechny tři odnášíme subjektivně dobrý pocit, že jsme udělaly něco dobrého pro lidstvo a vytřely jsme kuchyň.
Jen jak vidno, někdo má tu smůlu, že pro totožný pocit musí vyvinout mnohem více úsilí než druzí.