Zatímco maminka nebyla schopná nic psát, stal ses z naší druhé holčičky naším prvním chlapečkem.
Rosteš stejně tabulkově jako rostla tvoje velká sestra. Ta zatím tvrdí, že se na tebe těší, ale zároveň se pořád ujišťuje, že je naše a že k nám patří a že ji nikomu nedáme. Doufám, že budeš stejnou měrou úžasný jako ona a budete spolu dobře vycházet.
Hodně se hýbeš, stačí, když se na chvíli posadím a už kopeš. Když Julii řeknu, ať si sáhne jak bráška kope, tak mi položí ruku na břicho a pak rozjařeně odskočí s výkřikem: "On mě kopl!"
O oblečení, které jí začíná být malé důležitě hlásí: "Schováme ho pro sourozence."
A už si plánuje, jak tě bude poučovat, že nemáš zlobit.
Tvoje sestřička je taky jedna z mála, kdo nemá předsudky vůči jménu, které jsme ti vybrali. Prarodičům se nelíbí, zdá se jim příliš nezvyklé, ale mně k tobě sedne. Budeš náš Alvin.
Těšíme se na tebe.
