sobota 17. června 2017

Naštěstí (ne)máme mléko

Knížku jsem dostala od Birute k narozeninám. Sice s určitým zpožděním, ale kdo by na to hleděl. Trochu problematické je, že jsem po nadšené recenzi jak od Birute, tak od Ebženky čekala něco víc.
Ve své kategorii to ale není špatné. Knížka pro děti s praštěným dějem a oku lahodícími ilustracemi. Tak trochu jednohubka, která ale obsahuje dinosaury, což je vždycky plus.

pondělí 12. června 2017

Garyho státnice

Nejkrásnější na nich bylo, když se Gary vrátil domů a byl šťastný a uvolněný, že to má za sebou. I když si myslí, že je udělal spíš jen proto, že domovská část komise přehlasovala tu nedomovskou, tak je to fuk. Na tyhle věci se historie neptá.

sobota 10. června 2017

Julie - den pátý

Pustili nás z porodnice.
Julii s přesvícenou novorozeneckou žloutenkou a mně s děsivým pocitem, že to nezvládnu.
Nejdřív to nebylo tak hrozné, když jsem měla Julinku vedle sebe na pokoji, kochala jsem se s ní, protože je to vážně krásné miminko (já vím, všechny jsou, ale tohle zvířátko je jenom naše a tak je nejúžasnější). Když byla Julie vedle mě, pořád bylo co dělat. Jenže pak jí zjistili žloutenku, odvezli ji pod modré světlo a vraceli mi ji jenom na kojení, malátnou a rozespalou. Strašně mi chyběla. Po dvaceti hodinách mě zchvátila taková lítost, že se mi začala samovolně spouštět laktace.
A pak nás konečně pustili. Chtěla jsem být co nejrychleji pryč, jako bych tak mohla utéct pocitu vlastní nedostatečnosti. Jenže ten mi zůstal. Strašně se bojím, že něco pokazím. A ještě víc se bojím, že už jsem něco pokazila.

úterý 6. června 2017

Julie - den první

V 9:24 se narodila naše úžasná holčička.
Myslím, že se narodila před termínem hlavně proto, aby si zachovala status vzorně průměrně rostlého dítěte, protože míry (50 cm, 3.27 kg) měla téměř totožné se statistickým novorozencem.
Na první pohled byla dokonalá. Musela být, protože ji osud obdařil značně nedokonalými rodiči.
Třeba matkou, kterou o půlnoci vzbudila prasklá voda a jejíž největší problém v tu chvíli spočíval v tom, že nevěděla, co si sakra vzít na sebe.
Nebo otcem, který, když se před něj budoucí matka postavila s prohlášením: "Já asi rodím" kontroval: "Tak si asi zavolej sanitku", načež ji nechal pět minut zírat na telefon a přemýšlet, co se má při volání sanitky říkat.
Ale byl celou tu dobu na porodním sále vedle mne, držel mě za ruku, líbal mě na čelo a říkal, že to zvládnu.
Těch 280 Kč, kterými je přítomnost otce u porodu zpoplatněná, bylo sakra dobře investovaných, protože bez něj bych to asi opravdu nezvládla.
A když pak naši holčičku změřenou a zváženou držel v náručí, vypadali spolu neskutečně krásně.

Julie 38+3 TT

Praskla voda.

sobota 3. června 2017

DMD piknik 2017

Je zajímavé, že přes všechnu organizační laxnost byl tohle nejlepší piknik za poslední roky. Možná právě proto, když se nad tím člověk zamyslí.
Ceny nakonec dorazily, počasí se vyvedlo, žádný z účastníků nevysílal k jinému účastníkovi přespříliš negativní vlny a ti poslední pomohli s úklidem a rozebráním jídla. Ideální stav.
Snad to příští rok vyjde taky tak dobře.

pátek 2. června 2017

15 let od maturity

Nebylo to přesně 15 let. Maturovali jsme tenkrát ve třetím květnovém týdnu. Ale je to dost blízko.
Proč jsem šla? Protože jednou za pětiletku se to sluší?
Možná jsem se jenom chtěla pochlubit, protože mi prý těhotenství svědčí.
Nevím, jestli jsem měla chodit. S většinou z nich jsem si neměla co říct tenkrát a nemám si s nimi co říct ani teď.
Možná jsem si měla připravit malý představovací monolog (mám podezření, že někteří to tak udělali), jenže já tyhle věci neumím. Mnohem radši bych jenom poslouchala a na to tam byl příliš velký hluk.
Možná jsem neměla odcházet tak brzy, protože zajímavá témata se vždycky začnou rozebírat později, ale byla jsem unavená a tak jsem o to zajímavé přišla.
Možná za příštích pět let, kdy se místo počtu narozených dětí bude rozebírat kvalita a výběr základních škol.