Nenávist, hořkost, závist.
Bouře nad pouští.
Nic není jak bylo.
Vše se jeví stejné.
Já jsem ta poušť.
sobota 12. prosince 2015
pátek 4. prosince 2015
pátek 13. listopadu 2015
Duha
pátek 6. listopadu 2015
Nad ránem
Žít mezi dvěma desetipatrovými bytovými domy má jednu výhodu.
Když se v noci, stižena nespavostí, podívám z okna, vždycky ve tmě září alespoň jedno okno, za kterým žije nějaká spřízněně bdící duše.
Když se v noci, stižena nespavostí, podívám z okna, vždycky ve tmě září alespoň jedno okno, za kterým žije nějaká spřízněně bdící duše.
středa 2. září 2015
Uvnitř je pořád stejně malý
Co udělá milující žena, aby si její sklerotický muž na letišti u výdeje zavazadel bez pochyb poznal svůj kufr?
Vezme do ruky štětec a barvičky.
...
právě teď
někde na světě
přijíždí do stanice vlak
a lidé nastupují
protože
se to od nich čeká
nechají se unášet
předurčenou cestou
na konečnou
úterý 18. srpna 2015
Ve skleníku
V ideálním ochranitelském prostředí narazit v růstu na nepřekonatelnou hranici.
Nebo v neomezeném nepřátelském prostoru nedorůst svému potenciálu.
Ještě jsem se nerozhodla, co považovat za lepší.
Volno!-Pozor!-Stůj!
Malé radosti života jsou pro mne ty, kterých bych si beze snahy nevšimla.
Třeba deštníkový semafor na tramvajové zastávce, který by šel tak snadno přehlédnout.
Obzvlášť, kdyby nepršelo. Mám ráda déšť.
pátek 7. srpna 2015
Žába na prameni
Mám slabou vůli.
Vím, že to není zdravé.
Vím, že mi z toho nebude dobře.
A stejně občas přijde chvíle, kdy si figurku z mléčného marcipánu koupím.
A sním.
Tak jsem si alespoň vybrala žábu.
A nesedí-li už žába na prameni, mohla by se spustit voda.
Třeba jejím snězením přivolám déšť.
čtvrtek 6. srpna 2015
Chvilka v autobuse
Tak dlouho se na odznáček
"CHCEŠ ZHUBNOUT?
ZEPTEJ SE
MĚ JAK!"
zírá, až vám jeho majitel věnuje letáček.
Teda, ne že bych nepotřebovala zhubnout, ale na tom odznáčku mě popravdě řečeno fascinovaly dvě věci.
Za prvé, že si ho fakt někdo připne na hruď.
A za druhé, že je z hlediska grafického tak blbě udělanej.
Což jsem teda jeho majiteli milosrdně zatajila.
Nechcete někdo adoptovat letáček?
pátek 31. července 2015
Prokletí profesionálního pokřivení
Možná ze mne doopravdy vyrostl architekt.
K hledání únikových východů jsem si pořídila další profesionální deformaci.
Kamkoli přijdu, přemýšlím o tom, proč je prostor uspořádán právě tak jak je. Proč je ta stěna právě tady a ne o půl metru vedle. A k tomu se druží myšlenky na to, jakými úpravami by šel prostor vylepšit. A tak si řetězím varianty od přesouvání nábytku, po bourání stropů.
Neškodná deformace.
Jenže si to říkám nejméně dvakrát do týdne i doma. Kam by šla posunout která zeď a jak líp umístit které dveře. Což je u bytu po totální rekonstrukci dle vlastního návrhu značně frustrující.
Už na začátku bylo náročné vybrat si jednu variantu. Naučit se s ní žít je ještě těžší.
K hledání únikových východů jsem si pořídila další profesionální deformaci.
Kamkoli přijdu, přemýšlím o tom, proč je prostor uspořádán právě tak jak je. Proč je ta stěna právě tady a ne o půl metru vedle. A k tomu se druží myšlenky na to, jakými úpravami by šel prostor vylepšit. A tak si řetězím varianty od přesouvání nábytku, po bourání stropů.
Neškodná deformace.
Jenže si to říkám nejméně dvakrát do týdne i doma. Kam by šla posunout která zeď a jak líp umístit které dveře. Což je u bytu po totální rekonstrukci dle vlastního návrhu značně frustrující.
Už na začátku bylo náročné vybrat si jednu variantu. Naučit se s ní žít je ještě těžší.
pátek 17. července 2015
Souplodí drobných peckovic
Jak každé malé dítě ví, maliny jsou červené.
Jen pro mě byly nejlepší maliny odjakživa černé.
Když si mí rodiče v polovině osmdesátých let pronajali pozemek v zahrádkářské kolonii, daroval jim děda odkopek z vlastní zahrady. Děda už dávno není, ale černoplodý kultivar maliníku zůstal.
Každý rok z něj sesbíráme pár kilo těch malých černých plodů.
Každý rok si poškrábu ruce, když vystřihávám staré šlahouny.
Každý rok si při tom vzpomenu na dědečka.
A ještě pořád jsem přesvědčená, že nejlepší maliny jsou ty černé.
čtvrtek 16. července 2015
Dnes ještě vychází slunce nad Prahou
Do naší ložnice svítí přímé slunce dvakrát denně. Když vychází a když zapadá.
To slunce je jako marnivá žena, nikdy si neoblékne stejnou oblohu dvakrát.
pondělí 15. června 2015
Kachnička
Cestou z oběda potkala jsem ve fontáně kachničku.
Kachnička je, jak známo, symbolem libosti.
Chce mi tedy nenadále zjevenou kachničkou svět říct, že něco dělám dobře?
Nebo je to jen kachnička z lítosti, když všechno dělám špatně?
Svět, redukovaný na symboly, se ztrácí v nesrozumitelnosti.
sobota 13. června 2015
Noční soupoutník
Cestou z pikniku, potkala jsem šneka.
Měli jsme kus společné cesty a celý ten kus jsme soustředěně mlčeli.
Já v cizím oblečení jako v cizí kůži. On ve své vlastní ulitě.
A noc byla vlahá, tichá a plná světel.
neděle 7. června 2015
Jinakost
Kdybych byla úplně stejná jako ostatní, nebyl by dort rozdělen čokoládovou výsečí.
Byl-li by dort jednobarevný, zdaleka by nebyl tak krásný.
Závěr je nasnadě.
pátek 10. dubna 2015
čtvrtek 9. dubna 2015
Ratolest
Zelená ratolest je symbolem touhy po příměří, symbolem klidu a míru.
Ano přírodo, tvou nabídku přijímáme.
úterý 7. dubna 2015
pondělí 6. dubna 2015
neděle 5. dubna 2015
Poldíci
Jsou všude.
A to jen proto, že jsem lemra a ještě pořád jsem z krabice nevytáhla jejich složku, abych je mohla vzít a spořádaně uklidit k ostatním.
sobota 4. dubna 2015
Mazanec
Péct mazanec v remosce není úplně ideální. Jako většinu věcí ho shora připálila. Ale na chuť to vliv nemá a alespoň budeme krásní.
A při příštím pokusu ho uprostřed pečení obrátím vrchem dolů.
pátek 3. dubna 2015
Běhám
Nebyla jsem schopná najít tu nějakou pěknou trasu.
Tak jako morče v kolečku běhám po malém běžeckém oválu.
Jeho okolí je sice značně monotónní, ale má dvě výhody.
Měkký povrch a žádní zvědaví psi.
čtvrtek 2. dubna 2015
Schody
Přemýšlela jsem o dubnových pohybových výzvách.
Říkala jsem si: Co takhle tisíc jarních schodů?
Pak jsem si spočetla, že jsem včera vyšla cca 300 s sešla cca 500 schodů.
Tak jsem si řekla, že se na nějaké počítání vykašlu.
středa 1. dubna 2015
úterý 31. března 2015
Duha
Když prší, nosím si sebou svou vlastní duhu.
A proto mám ráda deštivé dny, skrze můj deštník září všemi barvami.
pondělí 30. března 2015
Pětice
Konečně jsme si našli čas na znovusestavení rámu postele.
Po akci nám zbylo pět šroubů.
Čtyři z nich vysvětlit umím.
Kde bude chybět ten pátý je mi záhadou.
neděle 29. března 2015
DMD
Duben nelítostně požírá čas od února do června, ale když doopravdy začne, je to jako vrátit se domů.
A je to domov zmatený a přelidněný, ale vřelý.
sobota 28. března 2015
Ponožky
Věšení ponožek je činnost meditativní.
Uchopit.
Narovnat.
Pověsit.
Opakovat.
A pokud je všechny pověsíte patou na stejnou stranu, ulehčíte si práci při jejich skládání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)