Prý je to divné. Podezřelé. Nenormální. Ale co už. Prostě se budu muset vzepřít obecnému mínění a být hrdá na to, že opravdu nemám žádné liché ponožky.
Není to koneckonců až tak strašlivá charakterová vada.
Ale občas mě napadá, že bych si založila sbírku lichých rukavic.
Potkávám je všude.
Vykvétají na větvičkách stromů, na plaňkách od plotu i na parapetech podél chodníků.
Obětiny zavěšené napospas vzdušným démonům.
Co nutí kolemjdoucí, aby nalezenou rukavici umístili do výšky očí?
Ohleduplnost? Zákon? Posvátná bázeň?
Fascinují mě. Rozličné materiály, barvy i tvary. Ani dvě nejsou stejné.
Umělecká díla všedního dne.
Má sbírka lichých rukavic rozvěšená kolem cest.
Teda nepříteli, ty tu ohleduplnost vážně nechápeš? Nebo jde o to, že to jsou rukavice? Ztracené věci, když už nemáš možnost dopravit ji do ztrát a nálezů, prokážeš aspoň tu službu, že předejdeš nebezpečí jejího potupného pošlapání, zapadání sněhem a podobně! Proto se ztracená věc odstraňuje z chodníku. Najdeš nějaké pěkné místo, kde se jí nic nestane a kde může v klidu čekat, až si pro ni její nepořádný majitel vrátí. Ale aby věděl, kde ji najde, nesmí to být moc daleko od místa, kde byla původně ztracena. Jasné?
OdpovědětVymazatKdyž mě fascinuje jak jsme v tom případě děsivě a jednotně ohleduplný národ. Protože jak takových lichých rukavic potkávám relativně dost, tak jsem ještě nikdy nepotkala žádnou přímo na zemi.
VymazatAle je to ohleduplost bez výsledku, protože nepořádní majitelé se nevrací. Rukavice visí hodiny, dny, týdny... až nakonec stejně skončí ve smetí.