sobota 9. února 2013

Stýskání

Přišel mi mail. Moc milý mail. Mail od nadšené čtenářky mé prastaré povídky.
Taková věc vzbuzuje ambivalentní pocity. Hrdost, že jsem dokázala napsat něco dobrého. Strach, že už nikdy nic napsat nedokážu.
Stýská se mi. Stýská se mi po psaní. Po tom horečném pocitu v konečcích prstů. Po nadšení. Po zvědavosti, kam se příběh vrtne za příští scénou, příštím odstavcem.
Znám tucty návodů a rad jak se zbavit autorského bloku. Jenže všechny narážejí.
Jedna kamarádka mi řekla, že ze mě necítí potřebu psát. Jenže.
Bolí to. A já nevím, co s tím.

4 komentáře:

  1. Možná je to s psaním jako s mluvením nebo se zpíváním. Aby člověk mohl dobře mluvit nebo zpívat, musí nejdřív dobře naslouchat. Aby mohl člověk psát, musí nejdřív číst...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě, nějaká doporučení? :o)

      Vymazat
    2. Pokud myslíš FF, tak doporučuju deník.
      Na LJ mám doporučení na rozhlasovou hru, kterou doporučuju i v knižní české podobě. A taky doporučuju Gaiman, N.: Nepropadejte panice.

      Vymazat
  2. Já zrovna teď psací potřebu občas cítím, jenže musím psát v práci a nemám čas. Říkám si, co když je to naposled v životě?

    OdpovědětVymazat