Kdyby...

Kdybych byla bláznivý miliardář, koupím bývalý barrandovský lom a postavím si tam rodinný dům. S velkým atriem, ve kterém by klidně mohl zůstat ten starý bazén i se skokanskou věží. Ráno, dokud tam svítí slunce, by se tam krásně plavalo.
To místo mě láká.
Mizerné místo s mizerným přístupem. Nehodící se absolutně k ničemu a tak odsouzené k dalšímu zarůstání náletovými dřevinami. A to jich je tam už teď dost.
Kdybych byla bláznivý miliardář, nenechala bych si ten plán vymluvit, i když je mi jasné, že to není vhodné místo pro život. Příliš málo slunce. Příliš hluku od kolemvedoucí dálnice. Mizerný, ale opravdu mizerný přístup. Mizerná investice.
Kdybych byla bláznivý miliardář, stálo by mi za to investovat do splnění snu. Abych ráno otevřela okno z ložnice, bosa přešla atrium dláždělé barevnými kameny a na vteřinu splynula s hladinou pod dohledem okolních skal. Pro ten okamžik klidu a vyrovnanosti. Pro podzimně zbarvené listy padající na hladinu. I pro neklid, kterým to místo pulzuje. Pro to všechno bych se přiznala k šílenství, kterým by ten plán byl.
Co z toho plyne? Asi to, že je dobře, že miliardář nejsem. Někdy úplně stačí být bláznivá.