pondělí 25. června 2012

Na dojetí jednou dojedem

Nejsem nic jiného než ohavně pozérský cynik.
To, že jsem se nedojala na Jiříkově svatbě při prefabrikovaném projevu složeném z obecných klišé, to bych si snad ještě obhájila, ale protáčet oči nad upřímným osobním vyznáním, které děvčatům na svatbě věnovaly kamarádky, to už ode mě ohavné je.
A to jsem jinak ochotná nechat se dojmout kdečím, když mám náladu. Jenže jakákoli oficialita ve mně nevyhnutelně probudí cynika.
A víte co, stydím se za to.
Cestou do práce jsem pár minut věnovala myšlence, co bych v takovém svatební projevu řekla já. Když jsem se dostala k "nezapomínejte, že nejste jediní dva lidé na světě a až si polezete na nervy, můžete si přijít postěžovat" pochopila jsem jasnozřivě, že slavnostní řečník ze mě prostě nikdy nebude.

9 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Asi jsou, ale když si to nevěsty tak užívaly, tak je mi blbý, že jsem se taky nedokázala dojmout :o)

      Vymazat
  2. Hihi, na svatební řečnici to nevypadá, ale ve svatebním přání bude taková věta vítaným osvěžením. Psát originání svatební přání je děsná dřina ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, tobě se to chichotá, když jsi před mou svatební řečí v bezpečí (ale jen počkej, až budete slavit zlatou svatbu, co vám tam budu povídat ;o)
      No a protože psát originální přání je dřina, tak je jak známo radši kreslím :o)

      Vymazat
    2. Takže bys vlastně dokázala nakreslit i děsně dojemný svatební proslov ;)

      Vymazat
    3. Myslíš? Tak se mi připomeň a až budete mít tu zlatou svatbu, tak já vám nějakej dojemnej proslov zanimuju ;o)

      Vymazat
  3. Já nevim, mně svatby nijak zvlášť dojemný nepřijdou obecně a cokoliv na úřadě je minimálně komedie, když to není rovnou tragédie...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, jsi taky ohavnej cynik :o)
      Ale jak jsem viděla, kolik lidí tam slzelo, tak si říkám jestli ve mně vážně není něco špatně.

      Vymazat
    2. Určitě je. Ale zřejmě to nebude tím ne/slzením, že...

      Vymazat