neděle 20. ledna 2013

Ale jaro nakonec přijde

Letní rozkopaná Letná mě přiměla k pěšímu chození do práce.
A ráno, most a řeka mi každý den dali střípek klidu, vyrovnanosti.
Okamžik a místo, kde nikdo neslyší a neposlouchá. Místo, kde se neznaboh vyzpovídá sám sobě. Kde lze začít zpívat, když je chuť zpívat. Upřímnost tváří v tvář řece. Mlčení.
Jenže co bude teď, když se sníh změnil v led a já se bojím příkrých klesání?
Co se stane, když o svou chvilku přijdu?
Změna.
Nemám je ráda.
Ale co nadělám.

6 komentářů:

  1. Vezmeš si boby a vžůůůůů!

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo nechodí do práce pěšky, není pankáč.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě doufám, že nemusím být pankáč, když do práce pěšky chodit chci ;o)

      Vymazat