středa 28. listopadu 2012

Ale jsou chvíle, kdy tomu nevěřím

Jsem prototyp obětující se ženské. Takové, která nikdy nebude spokojená, protože okolí její oběti nepochopí a neocení. To, že to o sobě vím, mi ovšem nikterak nepomáhá.
Malé oběti pokládané na oltář lidským vztahům.
To, že to o sobě vím, jen přidává zátěž. Nemůžu přece po ostatních chtít, aby mě chápali. Musím být tolerantní. Lidé jsou přece dobří a nemyslí to zle.
Malé rány jdoucí tak hluboko.
Prohlášením, že to nemyslí zle, dusím své bolesti a křivdy až k bezvědomí. Nemyslí to zle, jen mají jiné vnímání světa. To jim přece nesmím vyčítat.
Malé viny v ublížených pohledech.
Ta špatná jsem nakonec vždycky já.

5 komentářů:

  1. Nějaký čas už čtu tvoje příspěvky a chci ti napsat jednu věc :-)
    Nejsi ta špatná. (A určitě nejsi ani sobecká, neužitečná a ani nemáš jiné negativní vlastnosti, které zmiňuješ v jiných textech.) Dokonce mám dojem, jestli naopak právě nejsi jedna z těch „nejlepších“ :-) Protože člověk, který o sobě pochybuje, má sebereflexi a vůbec se zamýšlí takhle, jako ty, nemůže být špatný. A i když se někdy zachová „špatně“ (dokonalost přece neexistuje), důležité je, jestli si to uvědomí, přemýšlí nad tím a příště se snaží chovat jinak. Pak přece není špatný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý komentář :o)
      Já to víceméně racionálně vím, ale potřebuju se z těch úvah vypsat, abych se naživo mohla chovat relativně normálně ;o)

      Vymazat
    2. Ono mě dodatečně napadlo, že to určitě víš, a dokonce jsem to sem chtěla i dopsat :-)
      Protože k celému tomuhle názoru jsem samozřejmě dospěla jedině proto, že s těmi úvahami jsem na tom úplně stejně. A když jsem k tomu takhle racionálně dospěla já, tak mi došlo, že ty určitě taky. No nic :-)

      Vymazat
  2. Špatná je nepřítel... nelze než souhlasit;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To taky nemusí být pravda, třeba můj nepřítel je esencí všeho dobra ;o)
      (A šála má už 64 cm ;o)

      Vymazat